Co se vám vybaví, když se řekne africký táta? African dad. Papa africain? Někteří z vás si možná vybaví postaršího muže s hodně dětmi kolem. Některé třeba napadnou slova jako autoritářství, nekompromisní jednání, výchova pevnou rukou. A některé snad napadnou následné charakteristiky: nezodpovědnost, nezájem a v neposlední řadě to jsou přeci neplatiči alimentů. Ano, takoví otcové existují. A nemusí mít zrovna přívlastek africký. Jenže o takových tatíncích v tomto článku řeč nebude.
Tento článek připravila Kristýna Bodjona, zakladatelka projektu Máma z Afriky, která žila pět let v Togu a nyní se svým manželem a třemi syny žije v Česku. Kristýna i já máme společné to, že se snažíme ukázat ty části Afriky, o kterých se tak často nemluví. Tím je i téma afrických otců, se kterým se pojí množství stereotypů a předsudků, jak píše Kristýna v úvodu. Tady je její článek!
Myslím, že nastal čas na to, abychom ukázali i ty spolehlivé, starostlivé a milující africké otce. A že jich je hodně! Jen je velká škoda, že se o nich nemluví tolik, jako o těch špatných a nezodpovědných.
Zeptala jsem se několika žen, partnerek afrických mužů, na to, jací jsou jejich partneři tatínci. Ačkoliv se nedají zobecnit vlastnosti tatínka dle kultury, rasy či národnosti, jelikož vždy záleží na charakteru dané osoby, z jakého prostředí pochází, jak byl vychováván, tak jsem se snažila vypíchnout pár bodů, které se v odpovědích daných žen častokrát opakovaly.
Pojďme se na to podívat!
Parťák
„Rodina je pro něj centrem všeho, neustále dělá vtipy a srandičky, je tak vtipný a potrhlý. Zároveň dokáže být velmi přísný. Chce, aby naše holky dodržovaly daná pravidla a měly respekt ke starším lidem a jejich kultuře“.
Jednou z prvních charakteristik, kterou ženy ve svých popisech zmiňovaly, byla ta, že jejich partner je pro děti hlavně parťák. Člověk, který je staví do rovnocenné pozice. A já s tím nemohu než souhlasit. Kdybych měla mluvit ze své vlastní zkušenosti, kterou jsem nabyla v Togu, tak bych určitě zdůraznila, že afričtí tatínci berou své potomky již od relativně brzkého roku (tři a více let) jako rovnocenné partnery.
Mnohdy mi přišlo, že snad v Togu neexistuje dětský versus dospělý svět. Vše se tak nějak prolínalo a místní děti mi přišly tak nějak předčasně dospělé. Do určité míry to je jistě dáno podmínkami, ve kterých rodiny žily. Děti neměly své pokoje, brzy byly zapojovány do domácích povinností a některé děti i pracovaly, aby pomohly rodinnému rozpočtu. To vše má jistě vliv na to, jaký postoj otec ke svým dětem zaujímá.
Já tento přístup silně vnímám u manžela. Ten podle mě vnímá dítě jako malé do té doby, co začne chodit. Pak už je to mladý muž nebo mladá slečna. Zásadě odmítá kočárek, když je dítěti více jak rok a do dvou let nechce vidět na dítěti plínku (přes den). Někomu se to možná může zdát tvrdé, avšak takový je jeho přístup. Něco v tom smyslu, miminko jsi byl dlouho, teď už jsi velký kluk. Otázka, jak by se choval u holčičky.
„Můj muž je strašně hodný táta a syna miluje nadevšechno na světě, vše, co dělá, dělá pro syna.“
Žádá si respekt
Co se africkým tatínkům – zejména těm ze starší generace – musí nechat, je to, že si umí sjednat respekt. Nezažila jsem, že by nějaké dítě pohrdalo svým otcem či o něm špatně mluvilo. Nemohu nedodat, že v Togu jsem si u starší generace všimla až pro mě přehnaného respektu, kdy se potomci nesměly dívat otci do očí. Když jsem se na to ostatních ptala, proč se tomu tak děje a že mi to přijde nepřirozené, jelikož v naší kultuře se právě vyžaduje oční kontakt, tak mi bylo řečeno, že je to vyjádření respektu.
Na druhou stranu však musím zdůraznit, že takový africký otec, který žádá respekt, ho i zpětně umí dávat, a i se svými dětmi jedná s respektem.
„O děti se stará zodpovědně. snaží se, aby jim nic nechybělo a když se něco řeší v rodině tak většinou sedíme všichni u stolu a řešíme to společně. Můj muž sám nepoznal otcovskou ani mateřskou lásku, měl hodně těžké dětství a občas očekává od dětí více vděčnosti a respektu. Což nepadne vždy na úrodnou půdu.“
Nedává najevo emoce
To asi žádný chlap, že? Nicméně u afrických tatínků mi přišlo, že ač mají své děti velice rádi, nedávají to tolik najevo. Emoce totiž způsobují zranitelnost a ta se Afričanům nechce dávat najevo. Bylo zajímavé pozorovat, že i různé vtípky dokázali zamaskovat do své vážnosti a emoční neproniknutelnosti.
„Můj muž zastává názor, že když mi jednou řekl „Miluji tě“, tak mi to nemusí opakovat každý den. Stejně tak to má i u syna. Ovšem každý, kdo je uvidí spolu, okamžitě uvidí, jak moc svého syna miluje. Ukazuje se to v chování, ne v emocionálních slovech. Každý lásku ukazuje jinak, v naší kultuře to jsou často slova, v africké naopak činy, například zajištění rodiny, nákup jídla, zaplacení nájmu, koupení kapek proti kašli.“
Opora
Ženy, které popisovaly své africké partnery nezapomněly zmínit, že je jejich partner pro děti velikou oporou. I když si s nimi třeba nehraje tak často, jak by si jejich ženy představovaly, tak zároveň dodávají, že se děti na otce mohou vždy obrátit a ve všem spolehnout.
„Vím, že můj manžel je pro našeho syna jedna z nejdůležitější osob se kterou se setkává od svého narození. V životě bych pro něho nenašla lepšího tátu. Je milující, starostlivý, přátelský, syn vždy bude pod jeho křídly v bezpečí. Manžel by pro něj udělal vše na světě a vždy mu bude oporou a po jeho boku. Jsou to super parťáci“
Veliký ochranář
„Stoprocentně vím, že v případě krize či nebezpečí, můj muž skočí před nás a ochrání nás. Ať už před zlodějem, opilcem na ulici či lidem, kteří mají hloupé řeči kvůli tomu, že jsme namíchaná rodina. Myslím, že afričtí muži mají tuto ochranu své rodiny silně pod kůží, z mé zkušenosti o mnoho více než Evropani.“
Doposud jsem nepoznala žádného muže, který by měl tak silné ochranářské tendence jako otec mých dětí. On a ostatní Afričani, které jsem poznala ve mně budili jistotu, že mě a mé děti za každé příležitosti ochrání. Ať už jsou jakýkoliv, tak tento ochranářský pud je vlastní dle mého názoru každému africkému muži a tatínkovi.
Budí důvěru
Tento bod jsem si nechala jako poslední, jelikož se s ním ztotožňuji já a jedna žena, která odpovídala na mé otázky. Jedná se o vlastnost, kdy otec budí v dětech důvěru. Nesoudí dříve, než si vyslechne jejich variantu a utvrzuje je v tom, že kdyby někdo tvrdil něco jiného, tak bude vždy stát při nich a na jejich straně.
„Náš táta byl na nás pyšný a dal nám cokoliv, co jsme potřebovali. Respektoval náš názor jakožto dětí, pokud jsme udělali něco špatně, tak si napřed poslechl, co jsme k tomu měli říct my. Dokázal se vcítit do naší argumentace a teprve potom si na věc udělal svůj úsudek. Tento přístup mezi námi vytvořil velkou důvěru.“
Afričtí tatínci mohou být těmi nejlepšími otci na světě
Toto byl tedy takový malý výčet vlastností afrického tatínka, o které se dotazované ženy podělily. Mimo jiné v jejich popisech nechyběla slova jako: velmi milující a pečující otec, tatínek, co by pro své dítě udělal první a poslední, tatínek, který nezkazí žádnou srandu či tatínek, který je nejdůležitějším člověkem v životě mého syna.
To jsou slova, která mají být sdílena! Slova, která mě a další z vás utvrdí v tom, že i naši afričtí tatínci mohou být těmi nejlepšími otci na světě.
Pozn.: V článku jsou citace i fotografie na přání autorek anonymní.
Líbil se vám tento článek? Jeho autorka, Kristýna Bodjona je blogerka, podcasterka a nově i zakladatelka e-shopu S dotekem Afriky. Její aktivity můžete sledovat na jejích stránkách www.mamazafriky.cz či na sociálních sítích – konkrétně na Instagramu, Facebooku a Pinterestu, pod stejným názvem Máma z Afriky.
Co si nyní myslíte o Afrických tatíncích? Podělte se o váš názor napsáním komentáře nebo se zapojte do diskuze na mé Facebookové stránce.
