V listopadu minulého roku vyšla česky prvotina nigerijské spisovatelky Chimamandy Ngozi Adichie a já se opravdu zastyděla, že i přesto, že její knihy byly na mém seznamu knih již pěkně dlouho, jsem stále žádnou z jejích knih nečetla. Dala jsem si tedy maraton. Nejprve Půl žlutého slunce, pak Purpurový ibišek a nakonec Amerikána. Během tří týdnů hotovo. Všechny tři rozhodně stojí za to.
Půl žlutého slunce
Díky této knize si pravděpodobně začnete na internetu vyhledávat následující hesla: „Biafra“, „nigerijská občanská válka“ či „hladomor v Biafře“. Ano, rozhodně ne odlehčené téma, ale ze všech třech románů od Chimamandy (ano, oslovuji ji v duchu křestním jménem!) je tahle mojí nejoblíbenější. Příběh začíná v šedesátých letech v univerzitním městě Nsukka na východě Nigérie v domácnosti Olanny, dcery bohatého nigerijského podnikatele, a Odenigba, univerzitního revolučního profesora zapáleného pro nový stát, který má napravit dávné křivdy útlaku a konečně dovolit lidem kmene Igbo získat svou nezávislost. Paralelně se odehrávají i příběhy Odenigbova pomocníka v domácnosti Ugwu, dvojčete Olanny Kainene a jejího britského přítele Richarda.
Příběh vás nezavalí fakty o válce v Biafře, politickým pozadím či kolik milionů obětí válka přinesla, ale vnese vás do tehdejší atmosféry a ukáže, jak tuto dobu prožívali obyčejní lidé, kteří měli své vlastní životy, starosti a lásky. Optimistický začátek a očekávaný krátký boj za svobodu Biafry neuvěřitelně dobře popisuje naděje lidí na svobodu a spravedlnost, kdy prohra není možností. Zhoršující se životní podmínky, nedostatek základního zboží, jídla, ztráta příjmů i zaměstnání postupně čekají téměř na každého, krom těch, kteří dočasně emigrovali, jako třeba rodiče Olanny a Kainene. Boj a smrt jsou nejprve vzdálené, ale postupem času se s nimi setká téměř každý.
Střípky z příběhu, které ve mne zanechaly největší dojem, a ze kterých si můžete udělat malou představu o ději, který vám jinak nebudu prozrazovat.
- Olanna a Odenigbo bojující za svou lásku a vztah v přítomnosti nevěry.
- Nacházení cesty k sobě mezi dvěma úplně jinými sestrami Olannou a Kainene.
- Ugwu, poctivý a pracovitý mladík a jeho proměna během války, která dokáže vyvolat to nejhorší i v dobrých lidech.
- Ztráta iluzí Odenigba a prozření do reality, která dříve nebyla ani jednou z mnoha možností.
- Richard, který se znechucením opustí expatské nigerijské kruhy a jako jeden z mála přináší realistické zprávy o válce na západ.
- Jsem si téměř jistá, že knihu přečtete jedním dechem, já ji přečetla za tři dny. Vynikající, kdyby to šlo, dala bych jí šest hvězdiček z pěti.
Purpurový ibišek
Je téměř neuvěřitelné, že Chimamanda napsala Purpurový ibišek v pouhých dvaceti pěti letech. Tento román je silným příběhem patnáctileté Kambili a jejího o dva roky staršího bratry Jajy. Příběh o dospívání, despotickém otci a objevujících se myšlenkách svobody a nezávislosti na pozadí úpadku společenské, politické a ekonomické situace v bouřlivém období post-koloniální Nigérie.
Kambili a Jaja mají na první pohled ideální život, krásný domov a milující rodiče. Jejich táta je uznávaný podnikatel, kterého každý zná jako laskavého člověka, který usiluje o svobodnou a demokratickou Nigérii. Ovšem za vysokými zdmi se domácností nese tíživé ticho a nevyřčený strach. Sourozenci zažívají ochromující strach z chyb a nenaplnění vysokých očekávání svého otce, z upadnutí v jeho nemilost, brutálních trestů, ale i touhu po jeho lásce, uznání a pochvale.
Tuto statickou situaci naruší příjezd tety Ifeomy s jejími třemi dětmi. Ifeoma svého bratra přesvědčí, aby Kambili a Jaju pustil na týden na prázdniny. Bude to poprvé v životě, kdy se ocitnou bez svého otce a zažijí úplně jiné prostředí. Atmosféru svobody, otevřených diskuzí, smíchu či nedogmatických interpretací náboženství. Jak to na Kambili a Jaju zapůsobí povede až k incidentu, která odstartuje řetězec dalších událostí, které už nepůjdou vzít zpět.
Purpurový ibišek není jen velmi poutavý příběh, ale i zamyšlení nad důležitými tématy jako je domácí násilí, náboženský fanatismus, láska k rodině či nepochopení a pokřivené hodnoty. Chimamanda vám ovšem nedovolí dojít k jednoduchým závěrům a černobílému rozdělení mezi dobro a zlo. A právě proto je tato kniha vynikající. Využijte toho, že v listopadu vyšla poprvé v češtině!
Amerikána
Nejdelší z této trojice, Amerikána je i nejsložitější na strávení. Ifemelu po střední škole odchází do Spojených států amerických, kde narazí na tvrdou realitu rasových rozdílů, se kterými se po svém vyrovnává. Založí anonymní blog, kde bloguje o realitě lidí jiné pleti než bílé a strukturálním rasismu.
Ifemelu nejprve zažívá těžké začátky, kdy kvůli penězům udělá věci, za které se sama stydí. Postupně se rozpadne její vztah s prvním přítelem Obinzem, který zůstal v Nigérii. Časem začne chápat, jak Amerika včetně rasových detailů funguje, začne chodit s bílým Američanem, poté s Afro-Američanem. Její blog získá obrovskou popularitu a Ifemelu začne přednášet na toto téma v řadě významných institucí. Přesto jí stále něco chybí a po více než deseti letech v USA se rozhodne vrátit do Nigérie.
Nigérie, kterou najde, je ale úplně jiná než ta, kterou opustila, ve které se vyznala a které rozuměla. Stává se z ní Amerikána, která nemá domov ani v Nigérii a samozřejmě ani v Americe. Ifemelu se tak znovu učí navigovat v životě v Lagosu i sama sobě. Navíc opět potkává Obinzeho, který je ženatý a má dítě, a oba zjišťují, že se nikdy nepřestali milovat.
Při čtení této knihy opravdu doporučuji čas na přemýšlení. Spousta věcí se totiž odehrává mezi řádky a je fascinující, jak podrobný pohled na otázku rasy v Americe (i Africe) nabízí. Navíc oba tyto pohledy jsou úplně odlišné než ten náš, český.
