Většina z nás má v sobě zakořeněné to, že bychom s naším partnerem měli mít společné zájmy. Je to ale opravdu tak? Jsou společné zájmy zárukou spokojeného a úspěšného vztahu? Nebo je to jen jeden z mýtů, bez kterého by nám bylo lépe?
Já sama jsem si dlouho myslela, že to bez společných zájmů nejde. Můj italský přítel toho byl příkladem, jako já miloval cestování, knihy, světovou kuchyni a chození do přírody. Myslela jsem, že nás nic nemůže zastavit. Zastavilo. Nyní jsem s mužem, který cestuje jen pokud musí nebo aby mi udělal radost, místo knih ho baví YouTube, na večeři mu stačí rýže s cukrem a pěšky nechodí pro radost, ale protože se tomu v práci nevyhne. A klape nám to!
Proč si myslím, že se důležitost společných zájmů přeceňuje? A co je naopak opravdu podstatné? A co bychom si měly uvědomit, když ve vztahu řešíme nedostatek společných zájmů? Vezmeme to od konce.
Jsou opravdu naše zájmy hodnotnější než ty jeho?
Stává se ti, že instinktivně považuješ určité způsoby času za kvalitnější? Mně rozhodně. Čtení je lepší než koukání se na videa. Vycházky do přírody nebo výlety jsou lepší než sedět doma na gauči. Otevřenost novým zkušenostem, místům a exotickým jídlům je lepší než nevytáhnout paty z rodného města.
Tato představa, že některé zájmy jsou lepší bývá často prvním problémem. Která z nás se nikdy nepokusila naverbovat našeho partnera do našich aktivit, jednoduše proto, že se nám náš způsob trávení volného času zdá ušlechtilejší? Říkáme si, že to je přece i pro jeho dobro (a pro dobro páru!).
Pokud jsi se přistihla, že tohle děláš, tak se prosím na minutku zastav.
Naší rolí není soudit, který koníček je lepší, kvalitnější, prospěšnější nebo ušlechtilejší (většinou se zdá, že hodnotnější koníčky máme právě my, není to zvláštní?!) nebo dokonce rozhodovat o tom, co by měl rád dělat náš partner. On je dospělý muž, který ví, co dělá. Je nezávislý, stejně jako my. Která z nás chce, aby nás náš partner přesvědčoval, že fotbal je opravdu zábava, a že čtení je ztráta času? Žádná. Buďme tedy laskavé i k zájmům našeho muže a respektujme ho.
Nehodnoťme zájmy našeho partnera. Naše koníčky nejsou lepší než jeho.
Proč milujeme to, co milujeme?
Co je za tím, že inklinujeme k určitým zájmům (a myslíme si o nich, že jsou hodnotnější)? Jednou z věcí je naše kultura. A tohle je věc, na kterou bys neměla zapomínat, zvlášť když žiješ v pestrém vztahu a máš partnera z ciziny (na rozhovory se ženami, které mají partnera z ciziny jako ty se můžeš kouknout tady).
Přemýšlela si někdy, proč tolik lidí v Česku miluje túry a chození do přírody? Proč Italové milují pořádání společných večeří? Proč Indové fandí kriketu? Proč polovina zambijské městské populace vyrazí o víkendu do nákupního centra?
Je tak jednoduché soudit a vše zavrhnout mávnutím ruky: „vždyť je jasné, že některé zájmy jsou opravdu hodnotnější! A právě kvůli tomu bych měla změnit zájmy mého partnera.“ (nechme pro tentokrát stranou vědecké argumenty pro a proti, ale jednoduše berme v potaz to, že každý z nás má svobodu trávit svůj čas, tak jak chce, i kdyby bylo vědecky dokázáno, že to škodí jeho mozku).
Možná jsou hodnotnější, ale jen pro nás. Pokud vyrůstáte v neustálém obklopení přírodou, kdy se svět přírody neustále míchá s tím lidským, tak nechcete strávit svůj těžce nabitý volný čas v přírodě, ale raději v obchodním centru. Protože je to něco jiného, nového, speciálního. Stejně tak jako nás z paneláku o víkendu táhne túra a les. Jak říká můj manžel: „my v Africe pracujeme, abychom nemuseli žit jako v kempu“. Pokud jste vyrůstali v domě bez elektřiny a bez vody, uprostřed ničeho, tak asi těžko budete v dospělosti chtít trávit dovolené stanováním. Dříve jsem stanování milovala, romantika života v přírodě, vaření na ohni, večery bez elektřiny. Jela bych teď na takovou dovolenou? Rozhodně ne! Proč? Protože po jedenácti letech života v Africe jsem rok žila v domě bez elektřiny, rok v domě bez vody, výpadky elektřiny i vody jsou tu relativně běžné. Když v tom žijete, tak to ztratí onu auru jinakosti. Navíc roli v české lásce k přírodě hrál romantismus a je jasně vidět rozdíly v lásce k přírodě v zemích, kde byli dominantní jiné myšlenkové či filozofické směry. Zjednodušeně tím chci říct, že vše je relativní.
Zahraj si na zaujatou cestovatelku nebo antropoložku a zkus zjistit, proč tvůj partner místo aktivního odpočinku raději kouká na sporty, vtipná videa nebo tráví čas zdánlivým poflakováním uprostřed rušného náměstí. Zkus se zbavit nutkání hodnotit, že něco je lepší nebo horší a hledej opravdové důvody, stejně jak by ses snažila pochopit exotický rituál v daleké zemi během tvé dovolené.
Pokud můj muž sleduje YouTube, tak je to třeba proto, že se lépe učí z videí, zatímco já z knih. Pokud nerad chodí pěšky, tak je to kvůli tomu, že celý den pracovně běhá po městě, zatímco já sedím u počítače (a také kvůli tomu, že když byl malý, tak chodil každý den do školy pěšky, zatímco já si tam pohodlně dojela trolejbusem). Pokud jí jednoduchá jídla a nemá potřebu cestovat, tak je to kvůli tomu, že šetří peníze na školné pro svoje děti nebo na opravy našeho domu.
Každý máme opodstatněný důvod, proč milujeme právě to, co milujeme. Když ho odhalíme, otevřou se nám úplně nové dveře k empatii a porozumění.
Když si dovolíš být otevřená a opravdu se pokusíš pochopit, co za zájmy tvého partnera je, tak často zjistíš překvapivé věci (a i kdyby ne, tak je to stále jeho volba a my nemáme pravomoci vnucovat mu naše záliby!).
Co je skutečně důležité?
Už se na to možná díváš jinak, že ano? Vyzkoušet si roli antropoložky ve svém vlastním vztahu ti možná přineslo aha moment, který najednou dodal hlubší smysl zájmům tvého partnera. Nebo sis dokonce uvědomila, co tě na něm tak štve (nechce se mnou jezdit na dovolené a místo toho sedí doma!) je o tom, že ti ukazuje lásku (musím našetřit peníze na novou koupelnu!). Člověk má najednou jinou perspektivu, více porozumění, pochopení a vděčnosti.
Zajímavé je, jak společným koníčkům přikládáme velký význam. Kolikrát jsem slyšela: „je mi s ním dobře, je úžasný, skvělý, ale nemáme nic společného, to asi nevyjde!“. No a co? Vybíráme si partnera kvůli tomu, že miluje fotbal, jezdí závodně na koních nebo maluje?
Řekla bych, že si ho vybíráme spíš kvůli tomu, že nás dokáže rozesmát, záleží mu na nás, dokáže se postarat o naše děti a podporuje nás v tom, co děláme. Když to řeknu napřímo, muže si vybíráme podle hodnot. Hodnoty se totiž na rozdíl od zájmů mění hůře (jestli vůbec!). Na společných zájmech se můžeme dohodnout, můžeme se jim naučit nebo je změnit, s hodnotami se hýbe hůře.
Důležité jsou životní hodnoty. Na rozdíl od hodnot se společné zájmy dají pochopit, vzájemně naučit a vždy existuje alternativa, jak spolu trávit více času.
Tak proč bránit svému štěstí a mít pocit, že vztah nemá perspektivu jen kvůli tomu, že on miluje fotbal, zatímco my u něj umíráme nudou? Nebo proto, že on v životě četl jen učebnice a popisky u fotek, zatímco já přečtu knížku týdně?
A filozofická otázka na konec. Odkud vlastně pochází ta naše neochvějná víra v to, že společné koníčky jsou jedním ze stavebních kamenů spokojeného vztahu? Napadá tě něco? Mně opravdu ne. Tak proč tomu přikládat důležitost a vytvářet si zbytečné problémy? Mějme sílu zpochybňovat naše vlastní přesvědčení.
To, že nemáme společné koníčky neznamená, že spolu netrávíme volný čas!
Ale o tom až příště!
Ve svých článcích s tebou sdílím pouze to, co funguje mně, žádnou teorii, kterou jsem si někde přečetla, ale sama ji nežiji. Doufám, že ti to ušetří spoustu existujících i budoucích výzev a problémů. Zažila jsi aha moment? Vyzkoušela jsi nějaký z tipů v článků? Změnilo se něco v tvém vztahu nebo v tobě samotné? Dej mi vědět, moc ráda od tebe uslyším na své FB stránce nebo ve skupině Pestré vztahy! Protože jsme všechny na jedné lodi.
